Válka na Ukrajině v uplynulém roce měla zničující dopad na osoby se zdravotním postižením a seniory. Tyto skupiny obyvatel mohou být obzvláště zranitelné během konfliktů a humanitárních krizí, protože jim hrozí, že zůstanou pozadu nebo budou ochuzeny o základní služby, včetně podpůrných pomůcek. Lidé se zdravotním postižením a zranění se mohou spolehnout na podpůrné technologie (AT), aby si zachovali nezávislost a důstojnost, a také v oblasti potravin, hygieny a zdravotní péče.
Aby pomohla Ukrajině uspokojit potřebu další léčby, realizuje WHO ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví Ukrajiny projekt na zajištění základních potravin pro vnitřně vysídlené osoby v zemi. Toho bylo dosaženo nákupem a distribucí specializovaných sad AT10, z nichž každá obsahuje 10 položek, které Ukrajinci označili za nejvíce potřebné v nouzových situacích. Tyto sady zahrnují pomůcky pro mobilitu, jako jsou berle, invalidní vozíky s podložkami na zmírnění tlaku, hole a chodítka, a také produkty osobní péče, jako jsou sady katétrů, tlumiče inkontinence a toaletní a sprchové židle.
Když začala válka, Ruslana a její rodina se rozhodli nejít do sirotčince ve sklepě výškové budovy. Místo toho se schovávají v koupelně, kde děti někdy spí. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo postižení čtrnáctiletého syna Ruslany Klimové. Kvůli dětské mozkové obrně a spastické dysplazii nemůže chodit a je upoután na invalidní vozík. Několik schodišť zabránilo teenagerovi dostat se do krytu.
V rámci projektu AT10 dostal Klim moderní koupelnovou židli s nastavitelnou výškou a zbrusu nový invalidní vozík. Jeho předchozí invalidní vozík byl starý, nevyhovující a vyžadoval pečlivou údržbu. „Upřímně řečeno, jsme prostě v šoku. Je to naprosto nereálné,“ řekla Ruslana o Klimově novém invalidním vozíku. „Nemáte tušení, o kolik snazší by bylo pro dítě pohybovat se, kdyby k tomu mělo možnost hned od začátku.“
Klim, který zažívá nezávislost, byl pro rodinu vždy důležitý, zvláště od té doby, co se Ruslana připojila ke své online práci. AT jim to umožňuje. „Uklidnila jsem se, když jsem věděla, že není pořád v posteli,“ řekla Ruslana. Klim poprvé používal invalidní vozík jako dítě a to jí změnilo život. „Umí se válet a otáčet židlí do jakéhokoli úhlu. Dokonce se mu podaří otevřít noční stolek, aby se dostal ke svým hračkám. Dříve ho dokázal otevřít jen po hodině tělocviku, ale teď to dělá sám, když jsem ve škole.“ Práce. Bylo na ní vidět, že začal žít naplňující život.“
Ludmila je sedmdesátiletá učitelka matematiky v důchodu z Černihivu. Přestože má funkční pouze jednu ruku, zvykla si na domácí práce a zachovává si pozitivní přístup a smysl pro humor. „Naučila jsem se toho hodně dělat jednou rukou,“ řekla sebevědomě s lehkým úsměvem na tváři. „Umím prát prádlo, mýt nádobí a dokonce i vařit.“
Ludmila se ale stále pohybovala bez podpory své rodiny, než v rámci projektu AT10 dostala od místní nemocnice invalidní vozík. „Já prostě sedím doma nebo na lavičce před domem, ale teď můžu jít ven do města a mluvit s lidmi,“ řekla. Je ráda, že se počasí zlepšilo a že se může na invalidním vozíku dostat do svého venkovského sídla, které je dostupnější než její městský byt. Ludmila se také zmiňuje o výhodách své nové sprchové židle, která je bezpečnější a pohodlnější než dřevěná kuchyňská židle, kterou používala dříve.
AT měla velký dopad na kvalitu života učitelky a umožnila jí žít nezávisleji a pohodlněji. „Samozřejmě, moje rodina je šťastná a můj život se trochu usnadnil,“ řekla.
