Válka na Ukrajině za poslední rok měla zničující dopad na postižené a staré lidi. Tyto populace mohou být zvláště zranitelné během konfliktů a humanitárních krizí, protože jim hrozí, že budou zapomenuty nebo budou zbaveny základních služeb, včetně podpůrné pomoci. Lidé se zdravotním postižením a zraněními se mohou spolehnout na asistenční technologie (AT), aby si zachovali svou nezávislost a důstojnost, a pokud jde o jídlo, hygienu a zdravotní péči.
S cílem pomoci Ukrajině splnit potřebu další léčby zavádí WHO ve spolupráci s ukrajinským ministerstvem zdravotnictví projekt na poskytování základních potravin pro vnitřně vysídlené osoby v zemi. Toho bylo dosaženo prostřednictvím nákupu a distribuce specializovaných souprav AT10, z nichž každá obsahovala 10 položek, které Ukrajinci označili za nejpotřebnější v mimořádných situacích. Tyto sady zahrnují pomůcky pro mobilitu, jako jsou berle, invalidní vozíky s podložkami pro odlehčení tlaku, hole a chodítka, stejně jako výrobky pro osobní péči, jako jsou katétrové sady, absorbéry inkontinence a toaletní a sprchová křesla.
Když začala válka, rozhodla se Ruslana a její rodina, že nepůjdou do sirotčince v suterénu výškové budovy. Místo toho se schovávají v koupelně, kde děti občas spí. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo postižení 14letého syna Ruslany Klimové. Kvůli dětské mozkové obrně a spastické dysplazii nemůže chodit a je upoután na invalidní vozík. Několik pater schodů bránilo teenagerovi dostat se do krytu.
Klim dostal v rámci projektu AT10 moderní, výškově nastavitelné koupelnové křeslo a zcela nový invalidní vozík. Jeho předchozí invalidní vozík byl starý, nevhodný a potřeboval pečlivou údržbu. "Upřímně řečeno, jsme v šoku." Je to naprosto nereálné,“ řekla Ruslana o Klimově novém invalidním vozíku. "Nemáte ponětí, o kolik snazší by bylo pro dítě pohybovat se, kdyby mělo příležitost od samého začátku."
Klim, zažívající nezávislost, byl pro rodinu vždy důležitý, zvláště od té doby, co se Ruslana připojila ke své online práci. AT jim to umožňuje. "Uklidnila jsem se s vědomím, že nebyl celou dobu v posteli," řekla Ruslana. Klím poprvé používal invalidní vozík jako dítě a to jí změnilo život. "Může se otočit a otočit židli do libovolného úhlu." Dokonce se mu podaří otevřít noční stolek, aby se dostal ke svým hračkám. Dřív to uměl otevřít až po tělocviku, ale teď to dělá sám, když jsem ve škole.“ Práce. Mohl jsem říct, že začal žít plnohodnotnější život.“
Ludmila je 70letá učitelka matematiky v důchodu z Černigova. Přestože má pouze jednu funkční ruku, přizpůsobila se domácím pracím a zachovává si pozitivní přístup a smysl pro humor. "Naučila jsem se toho hodně dělat jednou rukou," řekla sebevědomě s lehkým úsměvem na tváři. "Můžu prát, mýt nádobí a dokonce vařit."
Ale Ludmila se stále pohybovala bez podpory své rodiny, než dostala invalidní vozík z místní nemocnice v rámci projektu AT10. "Zůstávám doma nebo sedím na lavičce před svým domem, ale teď můžu jít ven do města a mluvit s lidmi," řekla. Je ráda, že se počasí umoudřilo a do svého venkovského sídla, které je dostupnější než její městský byt, může jezdit na vozíku. Ludmila také zmiňuje výhody své nové sprchové židle, která je bezpečnější a pohodlnější než dřevěná kuchyňská židle, kterou používala dříve.
AT měla velký dopad na kvalitu života učitelky, umožnila jí žít samostatněji a pohodlněji. "Moje rodina je samozřejmě šťastná a můj život je o něco jednodušší," řekla.
